22.8. – 29.8.2015 – Ministrantská pouť Turín „Po stopách Dona Bosca“
Ve dnech 22.8. – 29.8.2015 proběhla ministrantská pouť do Turína, nesoucí název „Po stopách Dona Bosca“. Pouť byla odměnou pro ty, jenž se zúčastnili ministrantské webové soutěže, nesoucí tentýž název. Soutěž byla vyhlášena Otcem arcibiskupem Graubnerem 6.9.2014 na ministrantské pouti v Kroměříži a probíhala po celý školní rok. Během soutěže odpovídali ministranti na webu ministrantů olomoucké arcidiecéze na otázky ohledně života a činů Dona Bosca. Ti nejlepší měli možnost podívat se osobně na místo jeho rodiště a působení. Z naší farnosti se pouti zúčastnili Václav Drnovský, Radim Selucký a Jáchym Selucký.
V sobotu 22.8.2015 vyjel autobus od Arcibiskupského paláce v Olomouci v 6:00 h. Zde nastoupilo pár ministrantů včetně nás. Další zastávky byly v Přerově, v Otrokovicích a ve Starém městě. Spolu s ministranty nastupovali i kněží. Z Olomouce jel vedoucí poutě P. Petr Gatnar, P. Pavel Macura, P. Pavel Martinka, P. Jan Liška a v Brně nastoupil poslední účastník a také kněz P. Libor Všetula, který, jako salesián, nám ukazoval všechna ta úžasná místa. Po nabrání všech účastníků poutě nám nic nebránilo v tom, abychom opustili hranice ČR a vydali se za poznáním! Cesta do Itálie byla velmi dlouhá. Inu, přejet do Rakouska bylo záležitostí zhruba dvou hodin. Pak ale bylo potřeba přejet napříč Rakousko, a to již byla záležitost delší. Nicméně my jsme si cestu užívali a využili jsme čas v autobuse k seznámení mezi sebou a také k modlitbě s knězi. Po cestě jsme se zastavili v jednom krásném rakouském farním kostele a udělali jsme si mši svatou, která byla obětována pouti. Jakmile mše skončila, opět jsme sedli do autobusu a jeli blíž Donu Boscovi. Navečer jsme dojeli do sv. Martina, vesničky kousek za hranicemi Itálie. Ubytovali jsme se v tělocvičně zdejší školy a dali si večeři. Po večeři byly seznamovací hry.
V neděli ráno jsme šli na mši. Nešli jsme do místního kostela, ale na jakousi turistickou faru, kde byla v přízemí malá kaple. Hlavním knězem tam byl český farář, speciálně pověřený arcibiskupem Graubnerem, že zde bude sloužit. Řekl nám něco o vesničce, faře a také to, že i když je tato vesnička již italské území, tak všichni lidé tu mluví německy, jelikož toto území patřilo do roku 1918 Rakousko-Uhersku. Němčina je zde nadále i jako úřední jazyk a i ve škole se děti začínají učit nejprve německy a až od třetí třídy se učí italsky. Okolní vesničky jsou na tom prý stejně. Po mši nás čekala snídaně a po ní hlavní úkol dne. Kněží nám řekli, že než začneme zabírat po duševní stránce, je třeba zabrat po stránce fyzické. A tak nás čekal vrchol jedné hory v Dolomitech s výškou 2127 m. O tom jak si každý z nás dal pořádně do těla, netřeba přemýšlet. Výstup tam i zpět trval asi šest hodin, přesto hodně z nás našlo po příchodu chuť zahrát si fotbal, neboť do večeře byl ještě čas. Po večeři jsme šli ještě do kaple na faře na večerní modlitbu.
V pondělí ráno se po snídani nastoupilo do autobusu a vyjeli jsme konečně přímo směr Turín. Po asi pětihodinové cestě se dojelo do Colle Don Bosco, rodiště Dona Bosca. Colle Don Bosco je od Turína vzdáleno 30 km. Zde bylo na faře ubytování a po jídle se šlo po Colle a každý si jej mohl prohlédnout. Od otce Libora jsme se dozvěděli mnoho věcí a také jsme vše viděli. Rodný dům Dona Bosca salesiáni strhli a postavili na jeho místě honosný chrám (viz foto). Má dvě patra, je tedy možno v něm sloužit dvě mše najednou. V horním patře je kostel celý vevnitř obložen lipovým dřevem a nad svatostánkem je místo obrazu (jak v kostelích bývá) velká socha Ježíše Krista Vzkříšeného. Je též celá z lipového dřeva, na výšku má 8 metrů. Až později se zjistilo, že to byl rodný dům Dona Bosca, který salesiáni nechali zbořit. V Colle Don Bosco ale pořád stojí dům, do kterého se Don Bosco z domu rodného přestěhoval. Také je u toho domu ještě jeden malý kostel a také kaple Snu z devíti let. Blízko kaple je také sousoší Dona Bosca a jeho maminky Markéty. Večer jsme také absolvovali růženec, při kterém jsme celý areál farnosti Colle Don Bosco obešli.
V úterý a ve středu se již jelo za poznáním díla Dona Bosca do Turína. Navštívili jsme chrám Panny Marie Pomocnice křesťanů, chrám Panny Marie Utěšitelky. V chrámu Panny Marie Utěšitelky je dodnes kus základního kamene minulého chrámu ze 4. století, který tam dříve stál a také ostatky kněze sv. Dona Calossa, učitele Dona Bosca. V tomto chrámu se dějí zázraky. Ten kdo se zde pomodlí a Pannu Marii o něco poprosí, tak se mu to vyplní. Proto po celém chrámu na zdech byla k vidění navěšená srdíčka, která sem dovezli všichni děkující lidé, zvláště pak ženy a páry, které děkovali za početí dítěte. Dále jsme šli kostela, v jehož sakristii kdysi mladý kněz Don Bosco potkal mladého Bartolomea Garelliho a kdy tehdy zde začalo jeho dílo. Nakonec to nejdůležitější z celé poutě. Navštívili jsme místo oratoře, salesiánského světového centra. Dnes zde již salesiáni nejsou, po 2. vatikánském koncilu jsou přestěhováni v Římě. Na tomto místě jsme si prohlédli celý areál, včetně chrámu sv. Františka Saleského, který byl postaven jako úplně první ze všeho. Don Bosco říkal: „Nejdříve musíme postavit kostel, abychom se mohli kde modlit k Pánu a k Panně Marii a až potom můžeme stavět to ostatní“. Později byl postaven ještě vetší chrám, zasvěcený Panně Marii. V chrámu Panny Marie jsou také tělesné ostatky tří světců: Dona Bosca, Dona Caffassa (kněze, který Dona Bosca znal mnoho let a neustále jej podporoval) a svaté Marie Dominiky Mazzarelové, zakladatelky salesiánek. Chrám sv. Františka Saleského je také spojený s Dominikem Saviem, který se zde jednou „zapomněl“ za svatostánkem, když děti hrály schovávanou. Asi po sedmi hodinách byl Dominik za svatostánkem nalezen, jak nehybně neustále sleduje monstranci s Kristem. Dominik byl v úplně extázi. Také v tomto kostele spolu s dalšími nejstaršími, co byli těmi nejvzornějšími, vytvořil Dominik spolek, kdy před Pannou Marií slibovali čistotu a že každý z nich si vezme nováčka, který přijde do společenství Dona Bosca a budou mu pomáhat při začleňování. Dominik Savio se chtěl stát svatým. Proto se ptal Dona Bosca, co proto má udělat. Don Bosco mu řekl: Za prvé, buď veselý, neboť vše co není veselé není od Boha. Za druhé, plň si dobře své světské (školní) a duchovní povinnosti. Za třetí, pomáhej a rozdávej se druhým a potřebným. Když se nad tím zamyslíme, tyto tři podmínky jsou lehce splnitelné i dnes. Je potřeba jen chtít a činit se. Na Turínském náměstí jsme prošli kolem městské pevnosti. K večeru po cestě domů jsme se stavili na fotbalovém stadionu FC Juventus Turín. Jelikož bylo ale již po sedmé hodině večer, nemohli jsme si stadion prohlédnout, neboť otevírací doba již skončila. Bylo nám to trochu líto, ale i přesto jsme děkovali ve večerní modlitbě Pánu za celý krásný den.
Ve čtvrtek začla poslední část naší pouti. Ráno jsme opustili Colle Don Bosco a vyjeli jsme do San Marina. Cestou jsme se zastavili v rodném domě Dominika Savia. Po emotivní prohlídce jsme dojeli do San Marina. Zde jsme si prohlédli celou historickou pevnost, která má tři části a také chrám, který zde je. Bylo to něco úžasného a překrásného. Stop chrámu byl zevnitř tak úžasně nazdoben, že si člověk připadal, jak ve svatebním dortu. Po dvouhodinové prohlídce San Marina jsme jeli k moři. Bylo v něm ale hodně červených řas a moře samotné nemělo tak pěknou barvu, jaká bývá na fotkách. Přesto jsme se ale přenesli a moře si náramně užili. Na cestě od moře jsme se zastavili v muzeu Ferrari, kde jsme si prohlédli úžasné kousky automobilů, ale též hlavně Formulí 1, včetně tří Formulí, ve kterých jezdil Michael Schumacher. Po prohlídce muzea jsme jeli hodinu cesty až jsme dorazili do města Forli, kde jsme se ubytovali ve farnosti Regina Pacis. Na večeři jsme ale jeli do jednoho městečka poblíž. Otec Petr Gatnar nás s kněžími pozvali na vydatnou pravou italskou pizzu. Tím jsme zakončili náš předposlední den v Itálii.
V pátek dopoledne jsme se po snídani vydali na náměstí města Forli, kde byly trhy. Někteří z nás zavítali do kostela, který na náměstí byl. Po návratu a obědě jsme si naložili sbalené věci do autobusu a vydali se směrem domů. Kolem desáté až půl jedenácté večer jsme se ještě okoupali v jednom jezeru, co bylo po cestě. V sobotu 29.8.2015 jsme v brzkých hodinách dorazili domů.
Slovo účastníků:
Jáchym Selucký: „Nádherná pouť! Jel bych hned znovu!“
Radim Selucký: „V Itálii to bylo zajímavé, jiní lidé, kultura atd… Určitě bych jel znova, už jen kvůli prostředí.“
Václav Drnovský: “ Pouť byla úžasná! To, co jsme tam prožili by se muselo popisovat celý týden, vteřinu po vteřině! Neuvěřitelné dobití duchovních baterek a spousta zážitků s novými přáteli. Navíc jsme měli pět kněží, kteří každý den celebrovali mši. Je to něco, co se nedá popsat. Stojím v kostele a přede mnou je tělo svatého Dona Bosca, Dona Caffassa, Marie Dominiky Mazzarelové nebo Dona Callossa. Přál bych to každému vidět to na vlastní oči. Hned bych tam jel znovu a přidal bych k tomu i Řím!“
Zvláštní poděkování patří našemu panu faráři P. Marku Jaroszovi, který nám pro cestu domluvil vše potřebné. Dále také patří poděkování Radimovi Seluckému za krásné fotografie z těchto svatých míst. Samozřejmě děkujeme hlavně Pánu Bohu, který nám v soutěži požehnal a dopřál nám vidět tato skvostná místa.