Tak jako každý rok uběhl jako voda, tak i letos jsme se nenadáli a Velikonoce byly tu. Navíc díky přestupnému roku byly již v březnu. To však nezabránilo krásnému počasí, které bylo po celý Svatý týden. Na Květnou neděli se opět startovalo vstříc prohloubení duchovního života. Na začátku mše byl průvod s kočičkami na připomínku Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Četly se také pašije.
Na Zelený čtvrtek se již vstoupilo do Velikonočního tridua. Při mši svaté zazněl chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu“ a při něm se rozezvučely všechny kostelní zvony a zvonky a „odletěly“ do Říma. Též utichly cimbály věžních hodin, takže čas sice ukazovaly, ale neohlašovaly. Tato mše je připomínkou toho, jak Ježíš Kristus ustanovil eucharistii. Po mši svaté se Svátost oltářní přenesla do bočního oltáře a u něj se také na konci mše klečelo při adoraci na upomínku Kristových chvil v Getsemane.
Na Velký pátek vyrazili hrkači v 7:00 h ráno hrkat řehtačkami po vsi, aby nahradili zvony, které „odletěly“ do Říma. Hrkat chodili ministranti Václav Drnovský, Radim Selucký, Jáchym Selucký, Jaroslav Ščuka, Michal Rudyk, Vojtěch Kumžák a slečna Magdaléna Kumžáková. Nutno dodat, že nehrkali jen hrkači na vsi, ale také velký starý hrkač na věži. Ten hrkal i před křížovou cestou a před večerními obřady. Starý hrkač obsluhoval Václav Drnovský. V 8:00 h ráno se v našem kostele farníci modlili ranní breviář a poté chystali adoraci v Božím hrobě na Bílou sobotu. Pomáhali i ministranti Václav Drnovský, Tomáš Piskovský, Antonín Pavlík, František Svoboda, Pavel Vrtal a Martin Svoboda. Ministranti Boží hrob uklidili a poté se přesunuli do sakristie, kde také udělali na Velikonoce pořádek. Ve 12:00 h opět vyšli po vesnici hrkači a dále ve 14:45 h. V 15:00 h byla v kostele křížová cesta a následně modlitba Korunky k Božímu milosrdenství. V 19:00 h pak byly Velkopáteční obřady. Zde jsme opět uslyšeli pašije, tentokrát podle Jana. V přímluvách jsme se jako všichni na světě modlili za všechny potřebné na naší zemi. Poté následovalo uctívání kříže a svaté přijímání. Po skončení obřadů jsme se v tichosti rozešli domů.
Bílá sobota byla jako vždy vyvrcholením celého Velikonočního tridua, koncem doby postní a začátkem radosti a doby velikonoční. V 7:00 h ráno opět vyšli naši hrkači po vesnici ohlašovat ranní klekání. Od 9:00 h byla v kostele adorace u Božího hrobu, která trvala až do 15:00 h. Tou dobou již naši hrkači 3 hodiny po vesnici vybírali své výslužky, aby mohli stihnout večerní Velikonoční vigilii v Tištíně, která byla již v 19:00 h. V 17:30 h zazněl na věži naposledy starý hrkač a bití hodin a zvonu bylo opět zapnuto, aby bylo na neděli zprovozněné. Také bylo potřeba nastavit letní čas. V 19:00 h se v Tištíně započala velkolepá mše, oslavující Kristovo zmrtvýchvstání. Nejdříve byla část „Slavnosti velikonoční svíce“, kdy se zapálily paškály a vryly se do nich posvátné znaky (alfa a omega, letopočet a pět kadidlových zrn). Po průvodu do kostela sv. Petra a Pavla začala druhá část vigilie, bohoslužba slova. Slyšeli jsme 3 čtení ze Starého zákona. Po nich se za chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ zvony „vrátily“ z Říma. Následovala epištola z Nového zákona a evangelium. Po kázání přišla na řadu obnova křestního vyznání, při kterém se světil velikonoční pramen a ponořovaly se do něj paškály. Po obnově křestního vyznání již následovala eucharistie. Na konci mše otec Marek všem požehnal a připomněl, že spánek bude o hodinu kratší.
V neděli pak již byla krásná radostná dopolední mše, jako vždy v 10:45 h. Světily se pokrmy a do kropenek se vrátila svěcená voda z nového křestního pramene. Ten byl také přilit do křtitelnice. Letošní Velikonoce byly však se změnou. Jelikož byl otec Marek přeložen v červenci 2015 do Nezamyslic, na společné vigilii jsme se scházeli s novými farníky.