Příspěvek

Bratři a sestry,

v průběhu doby od letošního léta se mě mnozí z Vás ptali, jak to vypadá s hodinovým strojem na věži dobromilického kostela, co s ním je a kdy bude znovu v chodu.

Jak jistě víte, před dvěma roky se znovu po letech aktivně rozeběhly naše věžní hodiny. Tyto hodiny z roku 1900 byly naposledy opraveny v roce 2007. Tato oprava měla zachránit hodiny od nejhoršího, neboť byly v žalostném stavu. Bohužel, generální oprava nebyla provedena takovým způsobem, který by našemu stroji vyhovoval. Navíc, po celých sedm let fungovaly naše hodiny tak, že hodinář, který je opravil, sem přijel, stroj nahodil, ten však po pár dnech ztratil přesnost a i třeba do týdne se zastavil. Poté trvalo vždy nějakou dobu, než sem znovu přijel. Je sice pravdou, že dle stavu hodin v roce 2007 tato oprava určitým způsobem stroji pomohla, vytáhla jej z nejhoršího, bohužel, na to kolik generální opravy stojí (od 50 000 Kč výše) by se přece jen dalo očekávat, že bude výsledek o mnoho lepší.

V létě 2014 jsem převzal správu hodin a tu dle možností vykonávám dodnes. Od té doby jdou hodiny aktivně, avšak přesnost byla jiná věc. Již zhruba po půl roce v plném chodu se začaly objevovat problémy, které buď nebyly při opravě hodinářem opraveny, nebo je sám nevědomky vytvořil.

Minulé léto jsem se zkontaktoval s jiným hodinářem, který vychází ze zkušeností bývalého hodinářského podniku OPP Vyškov na Moravě. Tento hodinář již při první návštěvě nejen opravil to, co bylo v tu chvíli potřeba, ale též našel i jiné nesrovnalosti a o ty se patřičně postaral.

V letošním červenci se ale objevil problém, který zastavil stroj až do současnosti. Sklouzl řetěz z motoru, který natahuje závaží spojené se čtvrťovým odbíjením. Motor běžel naprázdno určitou dobu a spálil se. Jistič se vypnul a hodiny přestaly jít úplně.

Opravovat tento motor nemá smysl, neboť řetěz, který k němu patří, je volnější a nemá u sebe více místa (brání mu zde skříň, ve které je stroj uložen). Tato situace se může opakovat kdykoli znovu i u zbylých dvou závaží, která mají řetězy a motory přece jen trochu lépe zajištěny. Celkový systém závaží navíc neodpovídá nejlepším bezpečnostním poměrům a zabírá zbytečné místo jak uvnitř stroje, tak i nad ním a u něj.

Proto je potřeba vyměnit systém závaží za bezpečnější, kdy by vše zvenčí stroje i s motory vevnitř bylo odinstalováno a do stroje by byl namontován jeden malý motor a malá závaží připevněná na desce pod strojem. Kvůli tomu by se ale musela celá skříň se strojem zvednout asi o metr nad podlahu, protože by závaží neměla pod strojem metr místa (pod hodinami je klenba bočního oltáře). Je tedy potřeba udělat větší podium a na něj teprve stroj umístit. S touto realizací se nabízí generální oprava hodin, která před devíti lety nebyla dostatečná. Stroj by byl odvezen, rozebrán do posledního šroubku a kompletně vyčištěn.

Hodiny však trpí nedostatkem financí farnosti, která se potýká s dalšími nutnými opravami, které též neznají odkladu. Generální oprava hodin, společně s úpravou místa pro hodiny a kompletní výměnou systému závaží může stát v přepočtu kolem 60 000 Kč. Ve farní kronice je psáno: „Téhož r. 1900 uskutečněno dávné přání farníků a pořízeny na věži hodiny z dobrovolných sbírek a darů nákladem 2 200 zlatých od národní firmy Františka Moravuse v Brně. Dne 29. listopadu byly posvěceny a počaly jíti. Obsluhu reversem převzala obec Dobromělická; na budoucí opravy se utvořuje hodinový fond.“ Dnes tento fond již neexistuje a kdy byl zrušen, není známo.

Věřím však, že se mnou souhlasíte, že věžní hodiny nejsou pouze věcí farnosti, ale i naší obce, které již 116 let ukazují čas a přežily s ní obě války.

Někdo by však mohl vznést názor, že v dnešní době, kdy se na věžích kostelů mění mechanické hodiny za elektrické, které jsou řízeny radiovým signálem, je právě toto tím správným řešením. Bylo by však památkovým zločinem odstavit stroj úctyhodné hodnoty a věku a nahradit „krabičkou“, ze které vedou čtyři tyčky k ciferníkům. Také nesmíme zapomenout na fakt, že hodiny jsou de facto v pořádku, jsou funkce-schopné, jen jim nebylo dáno to, co by potřebovaly, a sice správně provedenou generální opravu. Nakonec se na tuto věc dívejme i ekonomicky. Do opravy se již dal určitý finanční obnos před devíti lety. Proč tedy tuto věc konečně nedotáhnout do zdárného konce?

Doufejme tedy, že se brzy podaří najít takový počet finančních prostředků, které vytáhnou věžní hodiny z této nejistoty, a stroj bude moci dál počítat náš čas plynoucí mezi naším soužitím.

Václav Drnovský, současný správce věžních hodin