21.2. – 27.8.2014 – Farní knihovna Dobromilice

V únoru, v poslední den brigády našich ministrantů Václava Drnovského, Tomáše Piskovského a Antonína Pavlíka, našli tito brigádníci v zadní kůlně na farní zahradě (kterou vyklízeli) velmi staré knihy duchovní, ale i mladší světské. Byly ve velkých dřevěných bednách zaskládány až úplně vzadu stodoly. Na první pohled bylo jasné, že některé knihy byly zachráněny „za minutu dvanáct“. Nyní však vyvstávala otázka, kam tyto knihy umístit. Václava Drnovského napadla myšlenka, že by se mohla zrealizovat farní knihovna a tento nápad se osvědčil. Již ten den začal Václav Drnovský dělat první kroky. Všechny nalezené knihy ze stodoly zanesl do vrchního patra fary, dnes je zde již po opravách „reprezentační místnost“, jelikož za dobu realizace farní knihovny prošly všechny místnosti fary změnami, včetně „reprezentační“. Bylo všude po budově vidno různých knih, velké množství jich bylo též na půdě. Farní knihovna prošla při svém budování třemi procesy.

Tím prvním (nejdelším) bylo právě shromáždit všechny farní knihy a roztřídit podle jazyka a století. Nejvíce knih bylo českých, druhé místo obsadila latina a třetí němčina. Dále pak bylo nalezeno ještě pár knih s jinými jazyky, ale bylo jich od každého velmi málo (francouzština, polština, slovenština, angličtina, ale i staroslovanština). Z každé místnosti na faře byly sebrány jakékoliv knihy a doneseny do „reprezentační místnosti“ v patře fary, které se na pár měsíců stalo opravdovým překladištěm. Přesný počet všech nashromážděných knih se nikdy nepočítal, odhaduje se počet kolem 1000 knih nebo knížek. Tento počet byl však později zredukován, jelikož se často objevovaly knihy dvakrát (čeština – 20. století), a když nebyly historicky cenné, staré třeba jen 30 – 40 let, ponechala se pouze ta zachovanější. Dobrým příkladem můžou být malé zpěvníky Boží cesta, které si určitě mnoho lidí pamatuje jako předchůdce dnešních kancionálů. Je samozřejmostí, že vyřazování nepotřebných knih se ponechalo pouze na českou literaturu 20. století. Ta byla totiž jedinou, u které se objevovaly stejné knížky vícekrát. Starší české knihy a zejména pak latinské a německé se zachovaly všechny. Kromě knih se našla i zamotaná česká vlajka. První etapa trvala zhruba do července. Velký dík patří i místní farní mládeži, která příležitostně Václavovi Drnovskému vypomáhala. Byli to: Veronika Čmelová, Natálie Vrtalová, Michal Sedlák (Pivín) a ministranti František Svoboda, Martin Svoboda, Vojtěch Svoboda, Antonín Pavlík, Pavel Vrtal a Tomáš Piskovský.

Druhá fáze se vyznačovala úpravou místnosti pro farní knihovnu. Nejdříve bylo potřeba vymalovat místnost určenou pro farní knihovnu. Výmalbu provedl pan Václav Hégr za pomoci pracovníka na faře, pana Jaroslava Rudyka. Ti pak potom zakytovali a znovu natřeli okna místnosti. Poté, co byly tyto věci hotové, přišlo to nejtěžší, nastěhování skříní do místnosti. Místnost farní knihovny je vedle „reprezentační místnosti“ a skříně bylo potřeba stěhovat přes celé patro. Skříně stěhovali pan Jaroslav Rudyk a Václav Drnovský. Příležitostně jim také vypomohl Robert Kolář. Po úspěšném přenesení skříní na knihy se ihned přenesly všechny knihy určené pro knihovnu z místnosti „reprezentační“ vedle do místnosti určené knihovně. Knihovna dostala přednost před „reprezentační“ místností, aby se mohly knihy přemístit na stálé místo. Pokračovalo se totiž v opravách a „reprezentační místnost byla další na řadě.

Třetí fáze byla již pouze o ukládání knih do příslušných skříní. Nejdříve byla uložena latina, u které byly obavy, že se do jedné skříně nevejde. Poté byla uložena na svá místa němčina a ostatní jazyky. Pak přišla řada na češtinu. Nejprve se uložily české knihy z 19. století, kterých nebylo až tak velké množství oproti následujícímu 20. století, ve kterém bylo knih tolik, že zabraly plné dvě skříně. Naštěstí pomohlo dodatečné zredukování počtu knih. Některé knihy totiž při prvotním vytřídění unikly pozornosti a byly vyřazeny dodatečně. Při dosazování knih na svá místa velmi pomohl Václavu Drnovskému Tomáš Piskovský. Knihy se do polic netřídily jen dle jazyků a století, ale samozřejmě také podle výšky, což bylo dost obtížné a zdlouhavé. Poslední kniha byla do knihovny umístěna ve středu 27. srpna, přesně ve 12:00, kdy se ozval první úder zvonu. Pan Václav Hégr také natřel v knihovně podlahu a veškeré úpravy byly hotové. Realizace farní knihovny trvala 6 měsíců a 6 dní. Ještě jednou je potřeba poděkovat všem, kteří se alespoň trochu přičinili o novou farní knihovnu.