Příspěvek

Mnozí se v současnosti dotazují, jak je to v této době šíření koronaviru se svátostí smíření. Přinášíme inspiraci textu ze Slovenska, který se dá aplikovat i na českou situaci.

Individuální svaté zpovědi na požádání nejsou zakázány. Zpovídat se má přednostně ve zpovědnici, která je opatřena mřížkou, a na tu je třeba dát průsvitnou zábranu, která zamezí šíření viru.

Prosíme zároveň věřící, aby brali ohled na výjimečnou situaci a na to, že i kněží mohou onemocnět, a pak už nebudou k dispozici ani těm, co se ocitnou v ohrožení života. Nemůžeme si v těchto okolnostech všichni žádat všechno, na co jsme běžně zvyklí. Na druhé straně máme příležitost lépe si uvědomit a připomenout, že je třeba pravidelně zpytovat svědomí a litovat hříchy.

Věřící z katechismu vědí, že existuje i tzv. dokonalá lítost.

Článek 1452: Vyvěrá-li lítost z lásky k Bohu, milovanému nade vše, nazývá se „dokonalá“ lítost nebo lítost z lásky [contritio]. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné.

Využijme nyní tuto možnost. Je potřeba si pravidelně zpytovat svědomí, vzbuzovat lítost a chránit se hříchu. Pokud zavádíme bezpečnostní opatření, aby se COVID-19 nešířil, je potřeba se samozřejmě vyhýbat i nákaze hříchu. Vyhýbat se blízké příležitosti, nevystavovat se zbytečně situacím, ve kterých člověk může do hříchu upadnout. Naopak, více se modlit, více číst Písmo a duchovní literaturu.

Tak jako lidé dostávají informaci, že v současnosti nemají se vším chodit k lékaři, protože ho mohou vyřadit ze služby, měli bychom brát v úvahu také zdraví kněží – zejména těch, co jsou starší, nebo trpí chronickými nemocemi.

Je tu čas zkoušky, který prověří i to, jaká je naše víra. Je tu čas být na sebe o něco náročnější. Svátosti jsou nesmírně vzácné: jsou to pro nás viditelné znaky neviditelné milosti, stanovené Kristem. Avšak neviditelná Boží milost v nás působí, i když nám její viditelné znaky dočasně nejsou plně k dispozici. Věříme tomu?

Nabízí se i otázka na zpytování svědomí: nezvykl jsem si náhodou na svatou zpověď jako na „náplast“, kterou přikrývám symptomy pocházející z hlubších příčin, například z pýchy, egoismu, závisti, či strachu? Neopakuji tam dokola totéž, abych odešel, snad na chvíli spokojený, ale bez toho, abych se opravdu obrátil nebo alespoň posunul k lepšímu? Nyní je příležitost jít do hloubky. Přemýšlet. Zpytovat. Litovat. Měnit.

Pokud zpověď skutečně potřebuji a skutečně jsem na ni dobře připraven, mohu o ni individuálně požádat. Berme však tento čas i jako příležitost k delšímu a hlubšímu zpytování svědomí. A jako příležitost pro náročnější přípravu na dobrou svatou zpověď.

Martin Kramara, mluvčí Konference biskupů Slovenska, zdroj: www.cirkev.cz